Akce KČT Vizovice
Vlakem do Prahy
Pořadatel: M. Vítek
Datum: 5.-8. květen 2018
Program:
Hodnocení akce:
Dne 5.5.2018 v pátek jsme se sešli na nadraží ve Vizovicích a v dobré náladě v počtu sedmi osob vyrazili vlakem do Prahy. Nocleh na čtyři dny jsme měli zajištěn na centrále KČT.V sobotu ráno jsme zahájili program naší výpravy.Naše první cesta vedla" Posázavským pacifikem "do Jílového a potom přes Kamený Přívoz Posázavskou stezkou do Pikovic a autobusem MHD Praha na základnu.Na vlak jsme nastupovali na hlavnim nádraží.
V plánu, který se v podstatě nezměnil. Na nádraží Praha střed nás hlášení rozhlasu i písemné informace dovedly na šesté nástupiště odkud měl náš vlak do Vršovic odjet, když se ve chvíli času odjezdu vlaku najednou dav čekajících včetně průvodčí která s námi čekala hnul a začal se zběsile sunout na sedmé nástupiště, kde někdo z cestujících zahlédl a poznal náš vlak. Zvládli jsme to i s průvodčí, která byla překvapená stejně jako my.
Cesta posázavským pacifikem do Jílového byla dobrá. Potom jsme šli kolem viaduktu Žampach – národní technické památky přes Kamenný přívoz „Posázavskou stezkou“, která byla snad první značenou turistickou stezkou u nás. V Pikovicích jsme našli hospodu a úspěšně jsme zakončili asi 12 km dlouhou nenáročnou túru. Do Prahy jsme dorazili autobusem MHD. Pánové si na základně odložili a šli do bazénu hotelu AXA. Druhý den – v neděli jsme se vydali do Příbrami. Těšili jsme se , že uvidíme povodí Berounky a ejhle, … najednou se nad námi objevil viadukt – „Pražský Semering“ a poznali jsme že jedeme jinak. Loudali jsme se do Berouna přes Nučice. Chytili jsme řádné zpoždění, které nám upravilo program v Příbrami. Ubrali jsme na přání dámské části výpravy z plánovaných prohlídek důlního skanzenu, zašli jsme pouze na šachtu Vojtěch, zastavili se v hornické hospodě uprostřed hornické kolonie na specialitu – pečený buřt v pikantní omáčce. Dalším cílem byla Svatá hora, kam jsme vystoupali chodbou po schodech, pořídili pěkné snímky a poslechli varhaní koncert. Po prohlídce následovala cesta autobusem z Příbramě do Dobříše, zámecká zahrada byla mimo provoz a tak jsme si dali pivo v zámecké restauraci a spěchali jsme na vlak. Na vzácný „pacifik Praha-Dobříž-Paříž“. Když jsme v tom vedru doběhli na nádraží, tak jsme se dozvěděli, že vlak se porouchal, ale že pojede za hodinu. Opět jsme museli jít na pivo, ale tentokrát s gulášem. Cesta „pacifikem“ byla pěkná, ale ve Vršovicích nás vyhodili, že to dál nepojede, protože by se to nevešlo na „Wilsoňák“. Ve Vršovicích jsme si museli zjistit, který další vlak nás tam doveze a nakonec jsme se přeci jenom dokodrcali na základnu. Pánové šli spát a dámy si ještě vyrazily na Staromák a okolí. Všichni byli nakonec spokojení.
V pondělí jsme se metrem přesunuli na nádraží Smíchov a MHD do Štěchovic. Po prohlídce pozoruhodného kostela svatého Jana Nepomuckého a kamenné křížové cesty jsme se vydali na stezku „ Svatojánské proudy“ přes slavnou „Stracenku“ do Slap. Po vydatném guláši a dobrém pivu, které si natočil každý sám, jak tam bylo stanoveno aby se zvládly návaly při příjezdech parníků jsme se vydali na loď. Parníkem jsme dojeli za 250 Kč osoba do Šťechovic a pomocí MHD na základnu.
Pánové prospali odpoledne na základně, zatím co dámy si prohlédly Staromák a okolí. Den byl náročný a každý si přišel na své. Poslední den jsme věnovali rododendronům. Zajeli jsme si do Průhonic. Vyjeli jsme brzy ráno, jak bylo našim zvykem a ještě před otevřením botanické zámecké zahrady knížete Tarouka Nostico jsme ofotili kvetoucí skvosty v zahradě před výzkumným botanickým ústavem. Po tříhodinové prohlídce jsme se vraceli zahradou k zámku a již zevnitř bylo poznat značné zahuštění návštěvníků. Bylo poledne a z venku byla fronta v trojstupech dlouhá asi 60m.
Již z toho bylo poznat, že jsme byli včas na správném místě. Dali jsme si rychlý oběd abychom si stihli zajet pro své věci na základnu a v pohodě nastoupit do vlaku v 15.58 hod, kde jsme měli zajištěny místenky. Náš místenkový vůz byl jeden z mála neklimatizovaných vozů toho vlaku. To byla poslední ukázka ke zpestření našeho cestování. Nakonec jsme jako pamětníci na trempování „pacifikem“ konstatovali, že se mnohé v cestování vlakem za ta léta zlepšilo a že pojedeme příště zase vlakem.
Ing. M.Vítek
Zde najdete několik fotek z akce.